Pár let už hospodaříme na zahradě, která má v sobě hodně jílovitých složek. Při zakládání zahrady jsme si protivně lepivého i na troud vyschlého jílu opravdu užili. A možná bychom pár věcí udělali jinak a lépe. Vy máte možnost se z našich chyb poučit. Doma vás pak budou čekat pouze dokonale rovné trávníky a bující zeleň kolem.

Safra, ale že mě ten jíl dokázal kolikrát vytočit. A kdy nejvíc? Asi když jsem si nalehko vyběhla z kuchyně pro jarní cibulku na zahrádku. Za dvě minuty budu přeci zpátky. Na nohou jen krosky. Ejhle, zahrada byla po krátkém deštíku lehce navlhlá… a kromě cibulky jsem si přinesla i kilo hlíny na každé noze. Z krosek jsem přirozeně vypadávala a místo vaření čistila boty i garáž.
Nebo když jsem se domů vrátila s novým úlovkem – rostlinou, po které jsem zatoužila v nedalekém zahradnictví. Snaživě jsem klekla do záhonu, že ji hned zasadím. Chvíli jsem se ve ztvrdlé hlíně šťourala. Pak jsem si dokonce došla pro nástroj hrubé síly – rýč. Brzy mi ale došlo, že tak lehké to nebude. Buď počkám na pomoc, nebo na lepší počasí. Sázení není žádný med. A už vůbec to není lehké, když vás sázení napadne zrovna teď.
Jílovitá půda a kopání děr
Začněme u obyčejného kopání děr. Ono je celkem jedno, jestli se díra kope pro základ baráčku, pro zavedení automatické závlahy, nebo jen pro nové stromky. Každá díra je problém. Buď je půda příliš vlhká, a to můžete lopatu rovnou zahodit. Hlína je pak naprosto všude, na lopatě, na holínkách, v té díře je jí také pořád ještě moc. A hlavně vůbec nefunguje ten základní princip – naberu hlínu v díře, vyhodím vedle na kupičku. Děje se to jaksi naprázdno.
Často se naopak stane, že je hlína tvrdá jako kámen. Vyschlá a neprostupná. Kopání se pak změní na velmi účinný způsob posilování a mnozí to po prvních pár úderech vzdají. Je jedno, jak moc tu díru předtím chtěli. Dobrá zpráva ale je, že stačí probojovat se vrchními řekněme třiceti centimetry a dole už je půda podstatně poddajnější. Doporučujeme si však pro akci pořídit vícero lopatek a krumpáčů.
Při kopání děr je tedy nutné vychytat tu správnou vlhkost půdy. Kolik ohnutých lopatek a zlomených vidlí jsme zničili, než jsme na to přišli! Půda nesmí být ani moc suchá, ani moc vlhká. Špatná zpráva je, že takových dní v roce je jenom pár. Ale když přijdou, není na co čekat, je dobré si udělat všechny velké zásahy do půdy.
Ušetří se tak velké množství energie. A lopatek.

Jíl a sázení rostlin
Trochu nás jíl vypekl, když jsme si zakládali živý plot. Respektive, sázeli jsme podle návodu a stejně spousta rostlin uhynula. Nakonec jsme přišli na svou chybu – při rytí děr pro kořen rostliny jsme půdu „seřízli“ a v díře vznikla dokonale hladká a dokonale nepropustná tvrdá stěna.
Proto až budete sázet, raději okraje stěny načechrejte, lopatkou porušte, ať se mají kořeny rostliny kudy dostat ven a mají možnost si tak najít svůj zdroj vody. Nesázejte také do jílu příliš hluboko, ať kořeny nestojí ve vodě.
Rytí na jílovité zahrádce
Rytí, to je v podstatě to samé jako kopání děr, jen v bledě modrém. Jestli tedy trváte na užitkové zahradě, počítejte s tím, že každoroční rytí se rozhodně nebude řídit vaším harmonogramem volného času. Spíše naopak.
Nám se osvědčilo hluboké podzimní rytí na hrubé hroudy před prvními mrazíky. Mráz hroudy rozpraská a půda zkřehne, takže na jaře stačí párkrát něžně zabořit vidle a s minimem úsilí dosáhnout svého cíle. Do zmrzlé půdy se ale neryje. Spolu se správným zahradním náčiním tedy doporučuji koupit i kvalitní čelovku. Až budete navečer po práci rýt zahrádku, oceníte ji.
Jíl a terénní úpravy
Zastihl vás tento článek ještě v době příprav na terénní úpravy? Tak to mi budete obzvláště vděční. Ještě než si vypůjčeným bagříkem rozjezdíte celou zahradu a přeskupíte jednu kupku hlíny na druhou, uvědomte si jednu věc:
Jílovitá půda hodně sesedá.
Tedy jestli byla vaše představa taková, že tady u terásky bude půda končit stejně vysoko jako jsou dlaždice, ještě tam pár kubíků přihoďte. Už v prvních letech si půda sedne o takových pět centimetrů i více. A v místech, kde jsou vyšší návozy a trošku více jste „čechrali“, budou rozdíly i výraznější.
Samozřejmě, že pokud se vám nepodaří odhadnout množství, je to situace řešitelná. Řešitelná, ale pracná. Hlínu potom budete navážet ručně, kolečko po kolečku. A to ani nemluvím o tom, že si vždy budete muset zasypat to, co tam právě roste.

Jíl a příprava trávníku
Jestli jste na trávník tak trochu puntičkáři a máte jíl, bude to chtít opravdu hodně snažení. Představa, že se půda načechrá, hrabičkami rozhrabe a latěmi srovná, a pak už se čeká až vzejde travní semínko, je opravdu mylná. Respektive, my jsme to tak udělali a ten trávník dopadl.
Už jsem se zmínila, že jílovitá půda během let hodně sesedá. Problém u trávníku je, že sesedá na různých místech různě. Nikoliv jednolitě v celé ploše, jak by se nám jistě hodilo a trávníku by to lépe slušelo. A tak se vám potom stane, že vám v trávníku vzniknou různé ostrůvky a vyvýšeniny, které oku rozhodně nelahodí. A ani sekačce na trávu, dost těžko se jí v tom jezdí. Pocit při sekání je pak pěkně nepříjemný.
A jak bychom to dnes udělali my, kdybychom zakládali trávník?
Rozhodně bychom na přípravu nespěchali a všechny kroky provedli důkladně. Já bych na manžela nenaléhala, že nutně potřebuju mít trávník „hned teď“, že už mě nebaví ten jíl seškrabávat dětem z holínek.
- Po navezení zeminy a zarovnání je potřeba půdu důkladně udusat. Vyplatí se vypůjčit si vibrační válec a přejet s ním párkrát trávníkovou část. A že to bude moc tvrdé? Nu opravdu bude. Bylo by tak jako tak, je to jíl. Ale aspoň to bude rovné! Příliš udusaný jíl ale nepropouští vodu, proto na něj přijde vrstva kvalitní zeminy (viz bod 3).
- Ostrůvky, které po udusání vzniknou, samozřejmě opět doházet novou hlínou a znovu udusat.
- Navrch udusané hlíny dát zlepšující složku – kvalitní zeminu. V jílu se totiž šlechtěnému travnímu osivu moc nedaří a stejně tak, jako je v létě jílovitá půda suchá, vyschlá a tvrdá, bývá vyschlá a tvrdá i tráva. A to i ta pod závlahou. Jestli tedy toužíte po měkké travičce, po které budete s radostí našlapovat bosou nohou, nevynechávejte bod 3), investujte a navezte si vrchních aspoň 10 cm kvalitní hlíny.
- Teprve poté přichází bod nasít trávníkové osivo a těšit se, jak se nám travička zelená… to je moje potěšení… travičkááá zelenáá…
- Rozhodnutí o tom, že jste chtěli automatickou závlahu, samozřejmě musí přijít dlouho předtím, než jste celý tento kolotoč absolvovali, a musí se s tím předem počítat. Každý zásah, který přijde po těchto úpravách, bude na trávníku vidět. Jinými slovy, nebude to už nikdy tak rovné jako předtím.
Ale abych vám tady zase jen nemalovala čerty na zeď. I v jílovité půdě se rostlinám daří, rostou, kvetou, bují. Dokonce i tehdy, pokud jim nebudete věnovat extrémní péči. Proto se do toho pusťte bez předsudků, buďte s jílem trpěliví a užívejte si volných chvil na zahradě, podle svého gusta.
Má tu někdo další zkušenosti se zahradou na jílu? Nebo alespoň pár úsměvných zážitků? Budu ráda, když se o ně podělíte v diskuzi níže.
Časté otázky o zahradě na jílu
Kdy kopat díry v jílovité půdě?
Půda nesmí být ani moc suchá, ani moc vlhká. Takových dní je v roce jen pár, ale když přijdou, využijte je pro všechny velké zásahy do půdy. Stačí se probojovat vrchními třiceti centimetry, dole je půda poddajnější.
Proč rostliny v jílu hynou?
Častou chybou je hladká stěna sázecí jámy, která vznikne „seříznutím“ půdy. Je nepropustná a kořeny se přes ni nedostanou. Okraje jámy proto načechrejte a nesázejte příliš hluboko, ať kořeny nestojí ve vodě.
Kdy rýt jílovitou zahradu?
Na podzim před prvními mrazy, na hrubé hrudy. Mráz je přes zimu rozpraská a na jaře se půda snadno zpracuje. Do zmrzlé půdy se nerýje.
Jak založit trávník na jílu?
Půdu po zarovnání důkladně udusejte, ostrůvky doházejte hlínou a znovu udusejte. Navrch dejte aspoň 10 cm kvalitní zeminy, teprve pak vyséváme trávníkové osivo. Automatickou závlahu je nutné počítat předem.
Proč jílovitá půda sesedá?
Nakypřená půda se časem usadí, a to na různých místech různě. V prvních letech to bývá o pět centimetrů i více. Při terénních úpravách proto přisypte víc hlíny a počítejte s dosypáváním.
Daří se rostlinám v jílu?
Ano. I v jílovité půdě rostliny rostou, kvetou a bují, i bez extrémní péče. Důležitá je trpělivost a správná příprava půdy.











































