Zahrada na jílu

Zahrada na jílu

Pár let už hospodaříme na zahradě, která má v sobě hodně jílovitých složek. Při zakládání zahrady jsme si protivně lepivého i na troud vyschlého jílu opravdu užili. A možná bychom pár věcí udělali jinak a lépe. Vy máte možnost se z našich chyb poučit. Doma vás pak budou čekat pouze dokonale rovné trávníky a bující zeleň kolem.

Safra, ale že mě ten jíl dokázal kolikrát vytočit. A kdy nejvíc? Asi když jsem si nalehko vyběhla z kuchyně pro jarní cibulku na zahrádku. Za dvě minuty budu přeci zpátky. Na nohou jen krosky. Ejhle, zahrada byla po krátkém deštíku lehce navlhlá….a kromě cibulky jsem si přinesla i kilo hlíny na každé noze. Z krosek jsem přirozeně vypadávala a místo vaření čistila boty i garáž. 

Nebo když jsem se domů vrátila s novým úlovkem – rostlinou, po které jsem zaprahla v nedalekém zahradnictví. Snaživě jsem zaklekla do záhonu, že ji hned zasadím. Chvíli se ve ztvrdlé hlíně šťourám. Pak si dokonce dojdu pro nástroj hrubé síly – rýč. Brzy mi ale dojde, že tak lehké to nebude. Buď počkám na mužskou sílu nebo na lepší počasí. Sázení není žádný med. A už vůbec se neděje, když si vzpomenete vy.

Jílovitá půda a kopání děr

Začněme u obyčejného kopání děr. Ono je celkem jedno, jestli se díra kope pro základ baráčku, pro zavedení automatické závlahy, nebo jen pro nové stromky. Každá díra je problém. Buď je půda příliš vlhká, a to můžete lopatu rovnou zahodit. Hlína je pak naprosto všude, na lopatě, na holínkách, v té díře je jí také pořád ještě moc. A hlavně vůbec nefunguje ten základní princip – naberu hlínu v díře, vyhodím vedle na kupičku. Děje se to jaksi naprázdno.

Často se naopak stane, že je hlína tvrdá jako kámen. Vyschlá a neprostupná. Kopání se pak změní na velmi účinný způsob posilování a něžné pohlaví to dost často po prvních pár úderech vzdává. Je jedno, jak moc tu díru předtím chtěly. Dobrá zpráva ale je, že stačí probojovat se vrchními řekněme třiceti čísly a dole už je půda podstatně poddajnější. Doporučujeme si však pro akci pořídit vícero lopatek a krumpáčů.

Při kopání děr je tedy nutné vychytat tu správnou vlhkost půdy. Těch ohnutých lopatek a zlomených vidlí než jsme na to přišli. Nesmí být ani moc suchá, ani moc vlhká. Špatná zpráva je, že takových dní v roce je jenom pár. Ale když přijdou, není na co čekat, je dobré si udělat všechny velké zásahy do půdy. Ušetří se tak velké množství energie. A lopatek.

Zahrada na jílu (2)

Jíl a sázení rostlin

Trochu nás jíl vypekl, když jsme si zakládali živý plot. Respektive, sázeli jsme podle návodu a stejně spousta rostlin uhynula. Nakonec jsme přišly na svou chybu – při rytí děr pro kořen rostliny jsme půdu „seřízli“ a v díře vznikla dokonale hladká a dokonale nepropustná tvrdá stěna.

Proto až budete sázet, raději okraje stěny načechrejte, lopatkou porušte, ať se mají kořeny rostliny kudy dostat ven a mají možnost si tak najít svůj zdroj vody.

Rytí na jílovité zahrádce

Rytí, to je v podstatě to samé jako kopání děr, jen v bledě modrém. Jestli tedy trváte na užitkové zahradě, počítejte s tím, že každoroční rytí se rozhodně nebude řídit vaším harmonogramem volného času. Spíše naopak.

Nám se osvědčilo čekat s hlubokým podzimním rytím až do prvních mrazíků. Namrzlá půda pěkně zkřehne a v prosinci okolo řekněme vánoc je tak správně vlhká, aby stačilo párkrát něžně zabořit vidle a s minimem úsilí dosáhnout svého cíle. Spolu se správným zahradním náčiním tedy doporučuji koupit i kvalitní čelovku. Až budete navečer po práci rýt zahrádku, oceníte ji.

Jíl a terénní úpravy

Zastihl vás tento článek ještě v době příprav na terénní úpravy? Tak to mi budete obzvláště vděční. Ještě než si vypůjčeným bagříkem rozjezdíte celou zahradu a přeskupíte jednu kupku hlíny na druhou, uvědomte si jednu věc: jílovitá půda hodně sesedá.

Tedy jestli byla vaše představa taková, že tady u terásky bude půda končit stejně vysoko jako jsou dlaždice, ještě tam pár kubíků přihoďte. Už v prvních letech si půda sedne o takových pět centimetrů. A v místech, kde jsou vyšší návozy a trošku více jste „čechrali“ budou rozdíly i výraznější.

Samozřejmě, že pokud se vám nepodaří odhadnout množství, je to situace řešitelná. Řešitelná, ale pracná. Hlínu potom budete navážet ručně, kolečko po kolečku. A to ani nemluvím o tom, že si vždy budete muset zasypat to, co tam právě roste.

Zahrada na jílu (1)

Jíl a příprava trávníku

Jestli jste na trávník tak trochu puntičkáři a máte jíl, bude to chtít opravdu hodně snažení. Představa, že se půda načechrá, hrabičkami rozhrabe a latěmi srovná, a pak už se čeká až vzejde travní semínko, je opravdu mylná. Respektive, my jsme to tak udělali a ten trávník dopadl.

Už jsem se zmínila, že jílovitá půda během let hodně sesedá. Problém u trávníku je, že sesedá na různých místech různě. Nikoliv jednolitě v celé ploše, jak by se nám jistě hodilo a trávníku by to lépe slušelo. A tak se vám potom stane, že vám v trávníku vzniknou různé ostrůvky a vyvýšeniny, které oku rozhodně nelahodí. A ani sekačce na trávu, dost těžko se jí v tom jezdí. Pocit při sekání je na štýru.

A jak bychom to dnes udělali my, kdybychom zakládali trávník?

Rozhodně bychom na přípravu nespěchali a všechny kroky provedli důkladně. Dotyčná manželka by na manžela nenaléhala, že nutně potřebuje mít trávník „hned teď“, že už jí nebaví ten jíl seškrabávat dětem z holínek.

  1. Po navezení zeminy a zarovnání je potřeba půdu důkladně udusat. Vyplatí se vypůjčit si vibrační válec a přejet s ním párkrát trávníkovou část. A že to bude moc tvrdé? Nu opravdu bude. Bylo by tak jako tak, je to jíl. Ale aspoň to bude rovné!
  2. Ostrůvky, které po udusání vzniknou, samozřejmě opět doházet novou hlínou a znovu udusat.
  3. Navrch udusané hlíny dát zlepšující složku – kvalitní zeminu. V jílu se totiž šlechtěnému travnímu osivu moc nedaří a stejně tak, jako je v létě jílovitá půda suchá , vyschlá a tvrdá, bývá vyschlá a tvrdá i tráva. A to i ta pod závlahou. Jestli tedy toužíte po měkké travičce, po které budete s radostí našlapovat bosou nohou, nevynechávejte bod 3), investujte a navezte si vrchních pár centimetrů kvalitní hlíny.
  4. Teprve poté přichází bod nasít osivo a těšit se, jak se nám travička zelená….to je moje potěšení….travičkááá zelenáá…
  5. Rozhodnutí o tom, že jste chtěli automatickou závlahu samozřejmě musí přijít dlouho předtím, než jste celý tento kolotoč absolvovali a musí se s tím předem počítat. Každý zásah, který přijde po těchto úpravách bude na trávníku vidět. Jinými slovy, nebude to už nikdy tak rovné jako předtím.

Ale abych vám tady zase jen nemalovala čerty na zeď. I v jílovité půdě se rostlinám daří, rostou, kvetou, bují. Dokonce i tehdy, pokud jim nebudete věnovat extrémní péči. Proto se do toho pusťte bez předsudků, buďte s jílem trpěliví a užívejte si volných chvil na zahradě, podle svého gusta.

Má tu někdo další zkušenosti se zahradou na jílu? Nebo alespoň pár úsměvných zážitků? Budu ráda, když se o ně podělíte v diskuzi níže.

Nechcete přijít o další články a tipy?
Vyplňte e-mail a budeme vám je pravidelně zasílat.
Také nás můžete sledovat na Facebooku
Autor: Anna Boudyšová
Publikováno: 03.06.2016

Přidej příspěvek

Příspěvek se zobrazí ihned pouze pokud jste přihlášeni.
V opačném případě příspěvek podléhá autorizaci ze strany provozovatele eshopu.
Pokud si přejete příspěvek vidět ihned, přihlašte se k vašemu účtu.

Přihlásit

Diskuze

Autor: Pavla
Titulek: jilovita puda
Moc dekuji za clanek. Naprosto vystihuje zkusenosti nam nasi zahrade. Nejosvedcenejsi nastroj je krumpac, na pleti, kopani der.. Ocenila bych jakekoliv zkusenosti s osvedcenymi trvalkami, zejmena tam, kde je hodne slunce. Nam se osvedcily astry, materidousky, rozraziky, obycejne denivky a kosatce, z trav proso. Ostatni je boj.
Komentář ze dne: 23. 7. 2017 - 14:26:44
Kontaktní adresa
Ing. Anna Boudyšová
Plačická 363
50321 Stěžery
IČO: 03447715
info@nelenprozelen.cz
tel. +420 725 464 590