Rakytníkový boom
Ani vás nemusí trápit žádné zdravotní potíže a určitě už jste leccos o rakytníku zaslechli. Skloňuje se ve všech pádech. A vhodný je snad na jakékoliv lidské neduhy. Možná už vás napadlo, že byste si rakytník doma sami pěstovali a sklízeli. Zde se dozvíte, co váš čeká a nemine.
Pěstování rakytníku je hračka
Rakytník je sympatický keř s malými stříbřitě zelenými lístky. Má se čile k světu a na půdních podmínkách mu až tak moc nesejde. Naopak. Pokud se mu u vás bude líbit (nejraději má ty vápenaté půdy), začne se poměrně divoce sám rozrůstat podzemními výhony a z malého upraveného keříku se za pár let stane nepropustná hradba s ostny. Tuto jeho vlastnost ale můžete využít například vysázením rostlin do živého plotu, který bude svými až osmicentimetrovými trny odrazovat nezvané hosty.
Rakytník kvete zjara nenápadnými žlutými květy. V této době dochází k opylení. Vítr přenáší prach z květů samčích rostlin na samičí. Proto, chcete-li na podzim sklízet zářivě oranžové plody, pořiďte si v doletné vzdálenosti k samci i pár samičích rostlin.
Jestli si lámete hlavu s tím, zda je nutné se o rakytník moc starat, tak není. Vydrží celkem jakékoliv počasí, nevadí mu přísušky. A jelikož pochází z Kavkazu, ani velký mráz mu nemůže ublížit. Rostlina se dokonce pojistila i proti nedostatku živin, v zemi má u kořenů malé hlízky, které mimo jiné působí jako zásobárna živin a kyslíku. Zkrátka i zkušený hubič rostlin by měl mít problém takového držáka zlikvidovat.
Na sklízení si přichysteje pevné nervy
Na plody obsypané keře v zářivém podzimu je radost pohledět. Už už se těšíte se na bohatou úrodu plnou zdraví prospěšných látek. Nejdřív Vás ale čeká nelehký úkol – sklizeň. Jestli jste doufali, že budete sklízet ovoce ze stromku přímo do pusy, tak vás asi zklamu. Bez patřičného vybavení, jako jsou ochranné oblečení a rukavice, nůžky na stříhání a kupa trpělivosti to asi nepůjde. Zralé plody totiž drží na větvičce jako přikované.
Takže bereme do ruky, která je lehce nemotorná kvůli rukavicím, jednu mrňku po druhé a stříháme. Schválně jak dlouho vám vydrží elán. Mě moc dlouho ne. Naštěstí už šlechtitelé dali hlavy do hromady a chystají pro nás pár odrůd bez trnů a s plody, které jdou lehce utrhnout.
Existuje ale pár fíglů, jak na ty malé oranžové vitamínové bombičky vyzrát. Nejčastěji se doporučuje ustřihnout celé větévky a dát je přenocovat do mrazáku. S přemrzlými větvičkami stačí párkrát praštit a plody opadají sami. Počítejte ale s tím, že větévky už zpátky nepřimontujete a příští rok nebude co sklízet. Zase až za dva roky, protože rakytník plodí na dvouletém dřevě.
Poněkud úsměvný je německý způsob – dojení rakytníku. Popícháte se u něj sice úplně stejně, jen nemusíte stříhat větve. Každý plod rovnou vymáčknete do připravené bandasky. Je však jasné, že použití takovéto šťávy je omezené. Vhodná je pouze na výrobu sirupů, marmelád, případně rakytníkového vína.
A když se sklidit nezadaří, tak nezoufejte. Na podzim vypadá obsypaný keř rakytníku na zahradě nejlépe. A krásná zahrada, to je přeci samo o sobě pěkné antidepresivum. Navíc věřte, že naši letající sousedi se od trnů a složité sklizně odradit nenechají. S radostí se v keřích ubytují a ve vaší zahradě bude živo, rušno a vždy slyšet nějaká ta ptačí písnička.
Použití rakytníku a pár nápadů na recepty
A teď vás čeká jen ta nejpříjemnější část – vymyslet, co z pracně nabitých rakytníků budeme doma vyrábět.
Sušené plody
Usušené plody vydrží dlouho a ve spíži nezaberou moc místa. Použít je můžete buď pro přípravu čajů, anebo jako každodenní lék. V hmoždíři si rozemelete vysušené plody a každý den polknete jednu i více lžiček. Zázraky, které se potom dějí s vaší pletí, vlasy, nemluvě o imunitním systému prý nejdou přehlédnout.
Mražené plody
Pamatujete, jak jste sklízeli bobulky tak, že jste je nechali omrznout? Tak ty já rovnou přečistím a nechám zmrzlé v mrazáku do jara. Kyselé rakytníky se stejně jako rybízy skvěle hodí pro základ pečeného čaje dle Liduščina receptu zde. Přidáte-li k nim třeba pár třešní, borůvek, broskví, nebo čehokoliv, co vám zbývá v mrazáku, vykouzlíte nadupaný pečený čaj, který můžete rovnou v zimních večerech vychutnávat. A další nemalou výhodou je, že si uděláte v mrazáku perfektní čistku předtím, než nastane nová ovocná sezóna.
Sušené lístky a kůra
Ani lístky po sklizni nemusíte vyhodit. Naopak je dejte usušit. Samotné listy po vylouhování chutnají jako šípkový čaj. A jestli se nebojíte hořké chuti, přidejte trochu sušené kůry. Vykouzlíte tak velmi zdravý čaj, který má protinádorové účinky. Sušený čaj můžete dát do hezkých pytlíčků, přizdobit je pár sušenými plody rakytníku, nahoru mašličku a hned máte po ruce s láskou vyrobený dárek, který ocení vaši blízcí.
Olej z rakytníku
Macerování rakytníkového oleje jsem ještě nezkoušela, ale nezní to nijak složitě. Rozdrcené slupky a zrna rakytníku se zalijí stejným objemem rostlinného oleje a nechají 5 dní ve tmě a ve skleněné nádobě louhovat. Každý den se směs promíchává. Hotovou směs přecedíme přes plátno a olej nádherné oranžové barvy a vůně rakytníku je na světě. Když ho dáme do základu masti (např. bambucké máslo, ale postačí i obyčejné vepřové sádlo), vyrobíme si léčivou mast, která je vhodná na všechny odřeniny, popáleniny a jiná povrchová zranění. Třeba na škrábance od trnů, které utrpíte při sklizni rakytníku!
Na závěr mám pro vás takovou perličku. Možná vás zajímá, jak na to naši předci přišli, že ty kyselé plody a nahořklá kůra rakytníku mají tak fantastické účinky. Bylo to díky koním, které spásali úrodu rakytníkových keřů a po čase měli oproti ostatním koním výrazně zářivou a zdravou srst. Odtud také pochází jeho latinský název (Hippophae rhamnoides znamená v překladu zářící kůň). Dnes už víme, že krásnou pleť, vlasy a nehty podporuje užívání vitamínu A a toho má právě rakytník hojně.
Tak co, nemáte taky chuť dát si pár rakytníku a přesvědčit se, jak se vám po jeho užívání rozzáří vlasy? Nebo máte pár nápadů, jak sklízet nebo zužitkovat rakytník? Napište nám je do komentáře.
