Krásná zahrada je cesta, ne cíl
Zakládáte zahradu a nevíte, jak na to? Nemůžete si vybrat ze spousty druhů, a tak si pro jistotu nevyberete nic a otálíte? Nebo naopak nějakou představu máte, ale nevíte, jak vám to doma poroste? Trápíte se, jestli stromek zasadit sem nebo o pár metrů dále?
Možná vám s tím můžu trochu pomoct. Ne radou, ale změnou způsobu přemýšlení o zahradě. Řeknu vám totiž jedno velké tajemství, které jste si v tom shonu neuvědomili – zahradu nikdy nemůžete zakonzervovat.
I kdyby se vám teď líbila sebevíc, tak nemůžete říct: „Stop, a teď už ani lístek navíc!“. Půjde si dál vlastní cestou. A za rok, za dva… už bude jiná. Tenhle keř přeroste, tamten stromek záhadně zajde a naopak ty nové letničky vytvoří překvapivě uklidňující atmosféru. Není třeba smutnit. Naopak. Podstatné je, že už se nemusíme honit za ideálem. Místo toho začneme zkoušet. Víte co? Budeme si hrát!
Že jste ten jilm zasadili špatně? Líbil by se vám jinde? No tak hezky lopatu do ruky, posuneme ho. Zase špatně. Ale že jste ho už jednou vyndávali? Nevadí, však on to zvládne, uvidíte. A když manžel nebude moc remcat, že se vám na to už vytentonuje, tak to takhle můžeme přesunout i vícekrát.
Zaujala vás v obchodě ta sytě růžová wajgélie, ale nevíte, kam byste ji dali? Jů, a ty indiánské borůvky, to by bylo něco pro děti. Nesmutněte, prostě si je vezměte. Udělejte si radost a nechte je doma chvíli růst. Časem poznáte, jestli jim najdete opravdové místo a dáte prostor, nebo zda jste jen podlehli tomu chtivému pocitu vlastnit.
A cože budete dělat se všemi těmi rostlinami, s nimiž se chcete rozloučit? Přeci je jen tak nevyhodíte! Nene, toho bych se taky nebála. Ruce vám za ně utrhají. Stačí je nabídnout sousedům, kteří na zahrádce nemají tak plno. Přátelům a známým, kteří staví… Však vy na něco přijdete.
Takhle bychom mohli pokračovat dále. Nevíte, jestli se té překrásné růži bude doma dařit? Dokud to nezkusíte, tak to nezjistíte. A že tam je moc světlo a azalka je stínomilná? A vida, přeci roste. A jaké má krásné květy!
Myslím, že jste mě pochopili. Netrapme se, užívejme si tu tvorbu. Užívejme si zahradu tak, jak je teď a těšme se, jaká bude zítra. Krásná zahrada, to je totiž naše cesta, ne náš cíl. A je to cesta plná čerstvého vzduchu, zdravého pohybu a pocitu z dobře vykonané práce.
