Psidium kvajáva (guava, guajava) - vitamínová bomba z tropů

Možná jste již někdo z vás slyšel o ovoci nebo rostlině, které se říká „kvajáva“. Jestli ne, pak vězte, že patří mezi významné tropické ovoce chutnající po hruškách a fíkách (no a také spoustě jiného ovoce). Všechny jeho části prý mají léčebné účinky, ale to nám naše babičky asi neřeknou. U nás totiž patří mezi málo známé ovoce. A vězte, že i u nás se docela snadno pěstuje. Škoda jen, že není u nás tak rozšířené, i když se ovoce již v některých specializovaných e-shopech a obchodech sehnat dá.

Seznamte se

Ve světě roste několik desítek druhů psidií plodící jedlé ovoce. Nejznámější z nich jsou právě quajava (čti kvajáva) a cattleianum. Jsou to malé rychle rostoucí neopadavé stromy nebo keře pocházející z Jižní a Střední Ameriky, kde dorůstají do výšky jen 2-7 metrů. Množí se hlavně semeny, řízkováním a roubováním. Četl jsem spoustu článků, kde tyto dva druhy navzájem zaměňují, ale to není fér. Oba druhy vypadají jinak, plodí jiné ovoce a vyžaduje jiné podmínky pro růst.

Kvajáva pochází ze Střední Ameriky, odkud se rozšířila do celého světa. Má zelené listy, žilkované a na dotek jakoby sametové. Jsou 5-15 cm dlouhé. Z listů i kůry se vaří léčivé čaje (na žaludek, proti průjmům), chutí podobné zelenému čaji. Její plody v tropických oblastech patří mezi oblíbené pochoutky, které se jedí jak syrové, tak se používají na vaření, marmelády, a podobně. Obsahují velké množství vitamínů, minerálů, vlákniny, ale i omega-3 mastných kyselin. Plody jsou podle odrůd (desítky až stovky odrůd) různě zbarvené od bílé, žluté přes růžovou až do červena. Jsou malé, ale i poměrně velké a tvarem asi jako naše jablko nebo mírně protáhlé, jako hruška. Dužina je příjemně aromatická, sladká. Obsahuje semena, která nejsou tak tvrdá jako u katlejány.

Nejchutější jsou plně zralé plody, které jsou měkké jak blátíčko. Protože se ale velmi rychle otlačí a kazí, u nás téměř nedá sehnat. Občas jen nedozrálé ovoce, které není tak dobré. Proto, není nad vlastní úrodu.

Pro zajímavost: Psidia v tropických oblastech mimo svůj původ jsou silně invazivní rostliny. Ale nebojte, u nás by nepřežily (bez újmy) ani prví zimní mrazík.

Jak pěstovat kvajávu?

Ač je to tropická rostlina, tak mě překvapilo, že docela snadno. Vyžaduje sice trochu více péče než katlejána, ale i tak je to vděčná rostlina na pěstování.

Umístění a teplota

Vyžaduje teploty hodně nad nulu. V zimním období dlouhodobě (měsíce) přečká teploty kolem 10ti stupňů. Krátkodobě snese bez poškození i mnohem méně. Mám vyzkoušeno 2°C během noci, ale delší dobu už by to nevydržela. Minimálně by omrzly nové výhony a listy, včetně květů a plodů. Teploty kolem 0°C jsou již pro mladé rostliny likvidační, starší lehce omrznou.

Má-li v zimě málo světla a nízké teploty, je běžné, že rostlina z části nebo zcela opadá. Většinou však ale znovu obrazí.

Přestože je na minimální teploty poměrně náročná, tak ji letním venku cca od května do září, kdy teploty neklesají pod 5-7°C. Miluje přímé slunce, proto jižní okno, nebo venkovní terasa se sluncem je pro kvajávu ideální.

Zálivka

Kolik slunce, tolik vody. Zemina prostě nesmí silně vyschnout. Ale pozor, nesmí to být bahno. Plně postačí, když bude zemina jen trochu vlhká. Když zemina hodně proschne, rostlina povadne a „odnese“ to většinou jen pár listů. Při delším suchu (víc jak den) už ale zajde celá rostlina. V chladném počasí to s vodou ale zase nepřežeňte, aby kořeny neuhnily. Rostlina neroste, tak vodu moc nepotřebuje.

Aby psidium plodilo

Stejně jako u katlejány, letnění na slunci nebo umístění v tropické zimní zahradě je prakticky podmínkou. Teda jen v případě, že si chcete vypěstovat chutné plody. Rostlina kvete na jaře, většinou během května a pak koncem léta. U nás dozrávají plody z jarního kvetení, kdy dozrají za 3 až 6 měsíců po odkvětu. Květy jsou jasně bílé a krásně voní. Bohužel kvetou jenom pár dní.

Plody dozrávájí nejlépe na sluníčku při teplotách nad 25° C.

A aby Vám rostlina vykvetla a případně i zaplodila, pak vězte, že:

Kvete jen na letošních výhonech, vyrostlých ze starého dřeva. Řez rostliny je tak nutný.
Semenáčky začínají kvést po 3 až 4 letech. Výjimečně i později, hodně záleží na podmínkách, ve kterých rostou.
Roubované rostliny, nebo řízkované či hřížené kvetou dříve, ale u nás se prostě sehnat nedají :(.
Aby plody dozrály, potřebuje hodně slunce a tepla.
Květy opylují včely, nebo si na včelku hrajete sami (stejně jako já).
Kvajáva je samosprašná, i když více rostlin je pro opylení lepší.

Stříhání

Ač je kvajáva považována za malý strom, roste spíše jako keř a je téměř nemožné pěstovat ji na kmínku. Vždy znovu a znovu obrazí novými výhony (alespoň mě). Roste bujně a plodí na nových výhonech, tak se nebojte vzít nůžky do ruky o ostříhat ji tak, jak se Vašemu oku líbí.

I u ní se mi osvědčilo průběžně během roku zkracovat výhony a na jaře provést radikálnější řez.

Hnojení

Rostliny do jednoho stáří roku rostou velmi pomalu. Pak najednou zrychlí a narostou třeba výhony 50 a více cm dlouhé. Proto potřebuje také hodně živin. Hnojím je jako muškáty. Na jaře s hnojivem co má více dusíku, aby rostlině narostla hmota. Při tvorbě květů a vyzrávání plodů pak hnojivem na plod a květ.

Zemina

Rostliny jsem pěstoval snad ve všem, co jsem měl zrovna po ruce. V těžkém jílu ze zahrádky, rašelině, písčité půdě. Ve všem se jí kupodivu dařilo (možná proto je tak invazivní). Mladé rostliny přesazuji každoročně, starší jednou za pár let.

Škůdci

Se škůdci je to již horší. Za ta léta jsem na ní vyzkoušel mšice, molice, puklice, svilušky, plísně i housenky. Třásněnky a červci mě asi teprve čekají.

Dobrá zpráva je, že rostlina poměrně dobře reaguje na postřik jak chemickými prostředky (namátkou Agrion Delta, Careo, Pirimor), tak přírodními (např. Rock Effect, Polyversum).

Odkazy

Na českých webech se o léčivých účincích kvajávy asi moc nedočtete, ale v cizojazyčných webech je spousta odkazů, například http://www.tropilab.com/guavatea.html