Žížaly a vermikompostér
Našli jste na zahradě žížaly...přišly vám slizké, nechutné?...Věřte, že jsou to naši velcí pomocníci. A navíc nám nijak neubližují, nekoušou, neštípou, JEN nám zúrodňují půdu, ve které pak úspěšně pěstujeme dřeviny, rostliny i zeleninu.
Jak pomáhají?
Žížaly pomáhají v našem ekosystému tvorbou malých chodbiček v zemi, čímž provzdušňují půdu, navíc dokáží zpracovávat rostlinné zbytky a spolu s bakteriemi ve svých střevech dělat půdu úrodnější a plnou živin, tzv. humus.
Jak vypadá žížala?
Přední část je užší a má zde tzv. hmatový prstík, kterým se orientuje v prosoturu. Zadní část je zaoblená. V pokožce mají žížaly slizové žlázy, které vylučují hlen a chrání ji před vysycháním, ale také pomáhá žížalám v pohybu, a usnadňuje jim dýchání. Žížaly nesnáší světlo. Mají na těle buňky, které dokáží rozpoznat světlo i tmu. Jejich potravou jsou rostlinné zbytky. V Evropě se nejčastěji vyskytují:
Žížala obecná neboli rousnice dorůstá do délky 9 cm až 30 cm, žije běžně v půdě.
A žížala hnojní, která je dlouhá 5 až 15 cm a je tmavší. Žije v kompostu nebo hnoji. Má ráda prostředí, kde ostatní žížaly nežijí. Jsou velmi vhodné pro zpracování kompostu a to i v domácnostech, v tzv. vermikompostérech.
Co je to vermikompostér?
Jednoduše si zbytky z kuchyně přeměníte v kompost plný živin, který nesmrdí, za pomoci žížal. Tento kompost se stane ideálním hnojivem pro pokojovky nebo balkónovky, ale i venkovní rostliny. Navíc se z vermikompostéru získává tzv. žížalí čaj, který zředěný s vodou v poměru 1:1 použijete jako hnojivo pro rostliny i bylinky. Vermikompostér můžete mít doma v kuchyni, na chodbě, ale i ve školkách, školách, kancelářích,...nijak nezapáchá a může být i designovým prvkem.
Žížaly vyžadují minimum péče a pomohou vám zpracovat rostlinné zbytky, ale i pytlíky od čaje, kávovou sedlinu i skořápky od vajec. 0,5 kg žížal spotřebuje denně zhruba 0,25 kg odpadu, čímž se zmenší obsah až na 20%. Zní to zajímavě? Pochlubte se známým, že máte doma žížalovník!
A jak na to?
Buďto si zakupte vermikompostér v pěkném barevném provedení, který se bude hodit do vaší domácnosti. Tento zakoupený vermikompostér dokážete sami rychle složit a díky jeho jednoduchosti a návodu ihned používat. Nebo si můžete vermikompostér vyrobit sami, třeba z tvrdého dřeva, které rychle neshnije, ale nebylo chemicky ošetřeno. Nejosvědčenější je rozměr 50x40x40 cm a návody na výrobu naleznete na internetu. Ale pozor, jakmile budete mít nádobu, musíte si obstarat ,,startovací sadu” žížal. Můžete si vyrýt žížaly hnojní nebo zakoupit žížaly Kalifornské, které mají větší apetit a rychleji zpracovávají zbytky, nebo si je přinést od známých, kteří už mají vermikompostér doma. Do začátku vám bude stačit 0,5 kg násady, tedy žížal v různých vývojových stádiích, včetně půdních bakterií.
A můžete začít ,,krmit”. Čím?
- Rostlinnými zbytky z domácnosti - ovocem i zeleninou. Než je vhodíte do vermikompostéru, pokrájejte je na co nejmenší kousky nebo nastrouhejte.
- Sáčky od čaje a kávovou sedlinou
- Slupkami - od cibule, česneku, citrusů,...
- Zbytky pečiva
- Rozdrcenými vaječnými skořápkami
- Použitými papírovými kapesníky a ubrousky
- Pilinami i podestýlkou hlodavců
- Zbytky rostlin (listy, květy, nesmí však být napadené škůdci či chorobami)
- Zbytky jídla, nemastné a v malém množství
Kalifornské žížaly nevyžadují hlínu k trávení, naopak naše české žížaly potřebují k dobrému trávení i hlínu. Čerstvé zbytky lehce promíchejte s již vzniklým kompostem, žížaly jej rychlej zpracují a nebude docházet k zahnívání.
Nikdy nedávejte do vermikompostéru následující potraviny, které se hůř rozkládají a mohly by zapáchat:
- mléčné výrobky
- maso a kosti
- mastná a tučná jídla
Kam umístit vermikompostér?
Žížaly jsou aktivní při teplotách od 5°C do 25°C, přičemž nejvýkonější jsou při cca 20°C. Vyšší nebo nižší teploty mohou zapříčinit úhyn žížal. Zvolte ideální místo, podle vašich možností. Důležitá je i vlhkost, pokud sevřete v pěst kompost a bude držet svůj tvar, je správně vlhký. Pokud bude přemokřený, proložte jej papírem, nebo nebarvenou lepenkou či pilinami. Pokud je příliš suchý, je potřeba pokropit ho vodou. Jestliže bude u dna zůstávat vrstva vody, je to známka, že žížaly nežijí a je potřeba rychle sehnat jiné, jinak bude kompost zapáchat a plesnivět.
Kdy je hotovo?
Asi po třech měsících je hotový kompost bez zbytků nerozloženého odpadu, nesmrdí a je krásně černý. Je však potřeba oddělit kompost od žížal. Jsou různé způsoby, zakoupený vermikompostér má více pater propojených děrovaným dnem, žížaly postupně přelézají do vyšších vrstev za potravou a dole nám vznikne kvalitní kompost bez žížal, který můžeme použít. Pokud nemáte více pater, můžete nahoru dát nějakou nádobu s otvory pro žížaly ve dnu a do této nádobky dát horní nezpracovanou vrstvu a nalákat žížaly přidáním kávové sedliny. Nachytané žížaly dejte do nově založeného vermikompostéru. Hotovým kompostem můžete přihnojit pokojovky, balkónovky, i venkovní rostliny, nebo přímo do něj zasadit např. dýně, cukety, okurky,...
Co se žížalami, když se přemnoží nebo už nebudete používat vermikompostér?
V případě zakoupených Kalifornských žížal, nedávejte je ven do přírody! Ani do venkovního kompostu. Nejsou zde původní. Raději je dejte známým.
Pokud jste si vyryli venku žížaly hnojní, můžete je zase ,,vrátit” do přírody.
Závěrem
Až na zahrádce vykopnete žížalu, už víte, že bez nich by to prostě nešlo. Takže ji vraťte do země, ať může zúrodňovat půdu. Jestliže se rozhodnete pro vermikompostér, snížíte množství odpadu z domácnosti, či škol a kanceláří a ještě získáte hnojivo pro kytky, ať už v podobě kompostu nebo žížalího čaje.
